Slovinsko před důležitým hlasováním o manželství

Slovinsko se v poslední době dostalo do českého povědomí jen jedním tématem – uprchlíky. Uprchlická krize prodává a přes Slovinsko se snaží dostat tisíce lidí do EU. Ale to není jediné, co se v tomto malém státě odehrává. Politika má mnoho podob.

V květnu v Irsku probíhalo ostře sledované referendum o povolení manželství stejnopohlavním párům. Ostře sledované proto, neboť je Irsko silně katolickou zemí a katolická církev byla jedním z hlavních propagátorů hlasu Ne a byl proto raciální předpoklad, že by při hlasování mohl tento tábor mít většinu. Nestalo se, změna společenského klimatu byla natolik silná, aby i stát s tak konzervativní pověstí zahlasoval pro rovnoprávné manželství.

Slovinsko se takovému zájmu netěší. Asi netřeba hádat, že je to dáno velikostí (3× méně obyvatel, 4× menší rozloha), zajímavostí (co ví většina lidí o Slovinsku krom toho, že leží cestou do Chorvatska a náleží mu malé pobřeží Jadranu?) a současnou politickou situací.

Irsko bylo narozdíl od Slovinska známo svými konzervativními postoji, sebevražda byla v tomto státu nelegální až do roku 1993. Katolická církev má globálně řekněme silně rezervovaný postoj k homosexuálním svazkům a síla, kterou měla na irské veřejné mínění byla považována za víc než velikou. Přesto se liberálům podařilo prosadit v referendu změnu ústavy, která vešla letos na podzim v platnost.

Slovinsko mimo hledáčky zpravodajců

Slovinská realita je jiná. Nemají známou historii konzervatismu, katolíků mají v národě okolo poloviny a – buďme upřímní – do novin se zkrátka nedostávají. Z posledních let dvě výjimky: vyrovnaný rozpočet v novele ústavy z roku 2013 měl drobný ohlas i u nás, uprchlická krize zároveň zaměřila pozorné oko českého (a obecně evropského) čtenáře a konzumenta médií na hranici s Chorvatskem. Čili na vnější hranici schengenu.

Slovinská politika přitom ukáže velmi zajímavý vývoj. Současná hlavní vládní strana SMC totiž zažívá velmi silý pokles v popularitě, zároveň je ale hlavním představitelem liberálního názorového proudu v politice. Od posledních voleb, které proběhly minulý rok v červenci, ztratila strana několik desítek procent (pravda, porovnávání výsledků voleb a průzkumů preferencí je velmi nepřesné a ošemetné). SMC, která původně vystupovala se jménem premiéra jako Stranka Mira Cerarja a později přijala jméno Stranka modernega centra, byla založena pouhých 6 týdnů před volbami po rezignaci tehdejšího premiéra. A vyhrála volby se ziskem víc než 30 % hlasů. Nyní se utápí s preferencemi u 7 % a podle některých je nynější referendum testem skutečné podpory, kterou strana v zemi má. Volit se bude 20. prosince.

Česká realita

V Čechách se zatím nic podobného neplánuje a jeden by řekl, že ani nemusí, když máme registrované partnerství. Nicméně to je stále diskriminační. Zatímco pro některé je důležitý samotný název svazku, pro jiné mohou být podstatné rozdíly, které mezi svazky jsou: Neexistence společného jmění manželů – každý jede stále na sebe, žádný společný nájem – při manželství vám vzniká automaticky nárok pobývat v bytě svého partnera, při registrovaném partnerství záleží na smlouvě, a ukončit svazek je jednodušší, není třeba u něj dokazovat rozvrat nebo řešit majetkové vypořádání. Vedle toho registrované partnerství nelze za žádných okolností uzavřít v šestnácti, musíte si skutečně počkat do osmnácti. A přestože by bylo jednodušší umožnit stejnopohlavním párům manželství, zdá se, že českou cestou je postupné přiznávání práv manželů registrovaným partnerům.

Předvánoční volby

Dvacátého prosince se uvidí, kam se Slovinsko pohne dál a nejsou to jenom Slovinci, kdo půjde k volebním urnám. Španělsko čekají stejný den volby do parlamentu, kde krom tradičních stran přichází dva nové subjekty, které se těší velké popularitě. První je Podemos, španělská verze Syrizi, a druhou je Ciudadanos – strana občanů s na nový subjekt nezvykle středovou ideologií. I tyto volby se vyplatí sledovat pozorně.

Autor: Envel

Student ekonomie a sociologie snažící se popsat svět nejen v číslech a vztazích, ale ve verších, jinotajích a obrazech. Zamilovaný do básní poloviny 20. století, do Skácela, Ortena a Seiferta, obdivovatel Martina Jirouse a Vítězslava Nezvala. Když nepíše básně, pracuje nebo studuje. A když ani to, tak se buď fláká, nebo píše pro Krok 2 nebo jiný z jím vlastněných webů. Osobní stránka se nachází na evropské doméně, protože se cítí být Evropanem a taky protože tu českou mu ukradl jeho jmenovec a zasloužilý malíř narozený o čtyřicet let dříve.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *